Podnikání rodinných firem

Nepopiratelným faktem zůstává skutečnost, že osobní život každého malého a středního podnikatele je bezmezně spojený s jejich životem podnikatelským. Každé rozhodnutí, které tito podnikatelé učiní má totiž přímý dopad na jejich osobní život a nelze jej tak od podnikání oddělit. Osobní i podnikatelský život každého podnikatele, provozující rodinnou firmu, se tak neoddělitelně snoubí a tvoří jeden symbiotický celek. Události nastalé ve sféře podnikání přímo ovlivňují osobní život každého podnikatele, přičemž toto samozřejmě platí i naopak.

 

Důležitou skutečností zůstává, že tito malí a střední podnikatelé mají takřka stejné povinnosti a odpovědnost jako členové orgánů velkých nadnárodních společností. Riziko malých a středních podnikatelů v této sféře navíc prohlubuje fakt, že velké nadnárodní společnosti zpravidla disponují širokou škálou ochranných mechanismů, jak předcházet vzniku mnoha škod, zachovávat konkurenceschopnost či plánovat obchodní strategie, přičemž případná odpovědnost za tato pochybení je zde značně rozptýlena mezi více členů. Malé a střední rodinné podniky výše uvedeným zpravidla nedisponují a možnost případné škody či podnikatelského pochybení tak dramaticky stoupá. 

V souvislosti s exponenciálním rizikem vzniku škody či pochybení a zmíněnou stírající se hranicí mezi podnikatelským a soukromým životem, je ochrana před možnými riziky pro každou firmu naprosto klíčová. Bez odpovídajících mechanismů jsou totiž všechny aspekty podnikání ohroženy. Každé rozhodnutí, které podnikatel učiní, pro něj totiž může znamenat osobní, finanční a právní nebezpečí, které může ohrozit nejen budoucnost celé společnosti, ale i jejich osobní či rodinnou stabilitu. Takto vzniklé škody navíc velmi často převyšují finanční možnosti daného podnikatele, pro kterého mohou mít až likvidační charakter. Riziko lze spatřovat i v určité míře ekonomické závislosti podnikatele a jeho rodiny na fungování firmy, jelikož finanční úspěchy i neúspěchy každé rodinné firmy se zpravidla promítají i do rodinného hospodaření. 

 

Ruku v ruce s podnikatelským pochybením či vznikem škody, kráčejí často náklady na právní zastoupení a stále rostoucí četnost soudních sporů. K výše uvedenému nepřispívá ani fakt, že členové výkonných orgánů odpovídají bez ohledu na zavinění, společně a nerozdílně a celým svým majetkem i budoucími příjmy. Omezení odpovědnosti výkonných orgánů je navíc vyloučeno, jelikož jakákoliv smlouva, která by tuto odpovědnost omezovala, je neplatná. Tuto problematiku nelze ve zmíněném případě řešit ani sjednáním pracovní smlouvy z titulu omezení odpovědnosti na čtyř a půl násobek průměrně mzdy, jelikož v případě nedodržení zákonných podmínek fungování společnosti může soud v případě škody rozhodnout o neplatnosti takto uzavřené smlouvy a neomezeném ručení daného podnikatele. 

 

Jak bylo uvedeno výše, nároky na malé a střední podnikatele si v ničem nezadají s nároky, jež jsou kladeny na statutární orgány velkých nadnárodních společností, a i když se tak na první pohled nemusí zdát; největší rizika podnikáni rodinných firem mohou být jako skryté ledovce – pod povrchem může být mnohem víc než lze na první pohled vidět. Mezi další typická rizika rodinných firem tak může dále patřit například: Nepřipravenost osob přebírajících rodinné podnikání, kdy se tito „noví členové rodinného podniku“ mohou snadno dopustit celé řady podnikatelských pochybení z důvodu absence cenných zkušeností. Další riziko lze spatřovat v závislosti na rodinných vztazích, kdy při přílišném spojení rodinných vztahů s pracovním prostředím, může docházet k neobjektivnímu rozhodování a případnému podnikatelskému pochybení či dokonce porušení péče řádného hospodáře. Jako další podnikatelské pochybení lze uvést; neudržení standardů v oblasti řízení lidských zdrojů, marketingu či inovace, což může zpomalit růst a následně i konkurenceschopnost firmy a v neposlední řadě nedostatečná schopnost oddělit osobní a firemní záležitosti, kdy může docházet až k smísení osobních a firemních financích a jiných záležitostí, což může vést k finanční nestabilitě, zmatkům a vytváření právních komplikací. Z výše uvedených rizik může dále vzniknout i rozpolcení rodiny a rodinných vztahů, kdy nevhodné rozhodnutí či jednání může v některých případech vést k vážným rodinným konfliktům, které se mohou táhnout přes celé generace, jelikož podnikatel musí někdy v rámci podnikatelského rozhodování rozhodnout ve „prospěch“ společnosti na úkor rodiny, aby se nedopustil porušení řádné péče.

 

 

V současné době jsme svědky prudkého nárůstu rizika pochybení, kterých se osoby ve vedoucích pozicích mohou dopustit, aniž by si možnost případného pochybení uvědomovali. Na vině je především dynamicky rozvíjející se trh, stále vyšší nároky na konkurenceschopnost podniku či neustále přísnější požadavky zejména Evropské legislativy, kdy velkým trendem zákonodárců je zavádění osobní odpovědnosti přímo vedoucího managementu.

 

Doba se velmi dynamicky vyvíjí a v posledním roce došlo k prudkému rozvoji legislativy zejména z pera evropského zákonodárce. V příštích letech tak členy orgánů společností čeká velmi rozmanitá a přísná škála povinností, za jejichž implementaci a řešení mohou být tito členové nově osobně odpovědní. Řeč je zde zejména o nových směrnicích z oblasti kybernetické bezpečnosti a často nesprávně interpretované „zelené legislativě“ ESG (tedy legislativě směřující k dodržování velmi přísné environmentální, sociální a řídící politiky, která je navíc rozšířena i o dodavatelské a odběratelské řetězce zasažených subjektů). Legislativa ESG je dnes již velmi robustní, přičemž jejím nejnovějším „přínosem“ je povinnost nefinančního reportingu (který je postaven na stejnou úroveň jako nynější reporting finanční). Další novinkou je zavádění osobní odpovědnosti za dodavatelský řetězec. Tyto dvě novinky budou v příštích letech pravděpodobně hrát prim a ukáží, které tuzemské firmy zůstanou konkurenceschopné a které z důvodu nereflektování aktuální situace a změněných podmínek celého trhu mohou zaniknout.

 

Celá evropská ekonomika a pravidla fungování trhu se velmi dramaticky mění. Nové povinnosti nefinančního reportingu a odpovědnosti za celý dodavatelský řetězec v příštích letech se zdají být pro české firmy zdrcující. Nejpřísnější regulace se v současné době dotkne pouze velkých českých firem, avšak řádný hospodář musí reflektovat, že se mění celá filozofie a dynamika trhu a důsledky této legislativy dopadnou téměř na všechny účastníky trhu. Pravděpodobně tak budeme v blízké době svědky mnoha situací, kdy velké společnosti budou ze svých dodavatelských či odběratelských řetězců odstraňovat subjekty, které zejména do jejich ESG portfolia nebudou zapadat. Riziko nekonkurenceschopnosti některých menších firem se tak v příštích letech pravděpodobně dramaticky zvýší. O důležitosti této problematiky vypovídá i nedávno přijatý německý zákon o náležité péči v dodavatelském řetězci (LkSG), který se od 1. 1. 2024 vztahuje na užší okruh regulovaných subjektů, kterým jak již název napovídá, ukládá opět povinnosti na úrovni svých dodavatelských řetězců a je tak velmi klíčový pro všechny české podnikatele napojené na německý trh.

 

V souvislosti s ESG nelze nezmínit význam a vývoj pojmu „péče řádného hospodáře“, kdy tento neurčitý a velmi široký pojem pro hospodáře znamenal v praxi de facto udržení, rozvíjení a zhodnocování majetku společnosti. Nyní je nutno tento pojem třeba vykládat v lehce odlišném světle, jelikož řádný hospodář při svém podnikatelském rozhodování musí zohlednit veškeré rozhodující ESG faktory. Řádný hospodář totiž dle zákona musí vykonávat svou funkci s nezbytnou loajalitou, potřebnými znalostmi a pečlivostí, kam bezesporu spadá i dostatečná schopnost reflektovat vývoj společnosti a nové trendy na trhu. Z uvedeného vyplývá, že osoba, která řídí anebo se podílí na řízení společnosti musí při svém rozhodování zohledňovat nejen předpokládaný zisk, ale rovněž i dopady svého rozhodnutí na kvalitu řízené společnosti. Legislativa ESG totiž necílí, jak by s mohlo na první pohled zdát, nejen na ochranu životního prostředí, ale také na udržení dobré pověsti společnosti a její rozvoj i v budoucnu. ESG tak spíše představuje společenské skóre společnosti, na jehož základě se například mohou banky rozhodovat, zda společnosti poskytnou úvěr a případně s jakým úrokem. Poskytovatelé dotací budou ESG skóre jednotlivých společností také pravděpodobně důkladně hodnotit a rozhodovat, kterým firmám může být dotace přiznána a kterým ne. Výše uvedené skutečnosti a vznik případné škody při nezohlednění nových tržních faktorů podnikatelem tak mohou být posuzovány jako porušení péče řádného hospodáře ve smyslu chybného podnikatelského rozhodnutí.

 

 

Nejúčinnější ochranou před podnikatelskými riziky i nadále zůstává zvýšená ostražitost, zkušený podnikatelský úsudek a kvalitně vypracovaný obchodní plán, který zohlední dynamicky měnící se potřeby trhu v příštích letech. V současné době lze také každé společnosti, která tak ještě neučinila, doporučit zřízení interního právního týmu, který bude řádně a dostatečně reflektovat zejména novou evropskou i vnitrostátní legislativu, jelikož v posledních několika letech jsme svědky dramatického nárůstu regulatorních nařízení a směrnic, které značně modifikují podobu trhu a přinášejí podnikatelům nové možnosti podnikatelských pochybení. Důsledky takových pochybení mohou začínat udělením sankcí či pokut a končit až nezachováním konkurenceschopnosti podniku v příštích letech.

Nad rámec výše zmíněného může řešení této situace nabídnout také kvalitně sjednané pojištění D&O, ušité přímo na míru potřebám členů vedení společnosti. Takto sjednané pojištění zajistí ochranu před neočekávatelnými událostmi, které mohou pro pojištěné osoby představovat až existenciální riziko.

D&O je pojištění osobní odpovědnosti za škodu způsobenou členy orgánů při výkonu funkce, za škodu, které se mohou dopustit vůči společnosti, ostatním členům anebo třetí straně. 

 

•  Kryje osobní odpovědnost členů orgánů společnosti 

•  Kryje škody, kterých se podnikatelé dopustí v souvislosti s porušením péče řádného hospodáře

• Kryje odpovědnost za škodu, které se dopustí zaměstnanci ve vedoucích pozicích 

• Kryje veškeré náklady na právní zastoupení

• Kryje automaticky i dceřiné společnosti

• Kryje odpovědnost po celém světě

• Kryje nároky vznesené vůči společnosti za porušení povinnosti v souvislosti s Cennými papíry

• Sjednává se bez spoluúčasti

• Poskytuje ochranu proti sankcím za nedodržení či porušení nové evropské legislativy

 

 

Jedním z největších omylů, kterého se může „rodinný“ podnikatel dopustit je mylná domněnka, že se ho většina odpovědnostních rizik netýká. Tato interpretaci by však nemohla být vzdálenější od skutečnosti, jelikož odpovědnost malých podnikatelů je, jak již bylo řečeno, velmi podobná odpovědnosti orgánů velkých holdingových skupin. 

Hovoříme-li o nejmenších jedno, dvou či trojčlenných rodinných firmách, může se stále, byť jediný orgán této společnosti, dopustit nad rámec výše zmíněného mnoha pochybení, ze kterých může vzniknout široká paleta odpovědnostních škod. Podnikání je ze své podstaty dlouhodobá cesta s velmi nejistým koncem, v jejímž průběhu čeká pestrá škála úskalí a rizik. Spousta malých podnikatelů se domnívá, že je-li podnikání „v rodině“, nemůže odpovědnostní škoda téměř vzniknout, avšak praxe bývá často odlišná, příkladem lze uvést:

 

• V případě budoucího prodeje podílu anebo nuceného odkupu může nový vlastník společnosti anebo podílu ve společnosti uplatnit vůči stávajícímu vlastníkovi nárok např. ve vztahu k vzniklé škodě.

• Dostane-li se společnost do insolvence, může vznést nárok na jediného vlastníka společnosti i Insolvenční správce.

• V případě, kdy by člen orgánu z jakéhokoliv důvodu své působení na nějakou dobu pozastavil a během této doby bude za společnost jednat prokurista, v tu chvíli se opět otevírají další možnosti plnění.  

• Pokud by jediný vlastník a člen orgánu dostal vyměřenou pokutu od regulátora, může se stát součástí regulatorního šetření, které s sebou zpravidla nese náklady na přípravu řízení a popřípadě náklady na obranu, náklady právního zastoupení apod. 

 

Ve většině rodinných podniků však často již figurují zaměstnanci a další osoby rozdílné od rodinných příslušníků. Takovými osobami mohou být ku příkladu další osoby ve vedení společností (např. finanční ředitel) či vedoucí zaměstnanec společností dohlížející na průběh a kvalitu výroby. V případě takto rozrostlejších forem rodinných firem je riziko vzniku odpovědnostní škody ještě zvýšeno. 

 

• Jednání či opomenutí povinnosti, které může vést ke vzniku škody se totiž může dopustit také zmíněná osoba ve vedení společnosti.

• Tohoto jednání či opomenutí se může dopustit také vedoucí zaměstnanec společnosti, anebo také vlivná osoba, tedy ten, kdo pomocí svého vlivu v obchodní korporaci rozhodujícím významným způsobem ovlivní chování obchodní korporace

• V případě více společníků v rodinné firmě by pak případná odpovědnostní rizika byla posuzována na základě solidárního společného a nerozdílného ručení všech společníků