Elektromobilita z pohledu risk managementu a pojistného krytí

V uplynulých několika měsících se na oddělení risk managenentu obrací čím dál více kolegů, a dokonce i klientů s dotazy ohledně nabíjení elektrických vozidel. Tyto dotazy většinou směřují do oblasti povinností vyplývajících z legislativy. Dále se dotazy týkají samotného pojištění např. v rámci pojištění nabíjecích stanic.

 

Risk management v oblasti elektromobility a elektrifikace hraje klíčovou roli v identifikaci a minimalizaci rizik spojených s tímto dynamickým a inovativním sektorem. Elektromobilita a elektrifikace představují revoluci v dopravě a energetice, ale zároveň s sebou nesou specifická rizika, která vyžadují pečlivé plánování a strategie pro jejich správu a řízení.

Elektromobilita (parkování, používání, dobíjení apod.) zejména dopravních prostředků je v poslední době vnímána jako velice problémová oblast, především v oblasti požární bezpečnosti staveb. V případě požáru není obecně znám efektivní způsob hašení. Průběh mimořádné události (požáru) je diametrálně odlišný od průběhu požáru běžných vozidel a aplikace standardních hasiv nemá srovnatelný efekt. Doba hašení se může řádově lišit.

Jedním z hlavních rizik spojených s elektromobilitou je nedostatek infrastruktury. Zavedení elektromobilů vyžaduje rozsáhlou síť nabíjecích stanic, což může být nákladné a časově náročné. Nedostatečný počet nabíjecích stanic může omezit rozvoj elektromobility a odradit potenciální uživatele. Tento problém lze minimalizovat prostřednictvím strategického plánování umístění nabíjecích stanic a podporou veřejných a soukromých investic do infrastruktury.

Dalším významným rizikem je omezený dosah a výkon baterií. Technologické inovace sice neustále zlepšují kapacitu baterií, ale stále existuje riziko nedostatečného dosahu a výkonu, což může omezit přitažlivost elektromobilů pro spotřebitele. Pro řízení tohoto rizika je nutné investovat do výzkumu a vývoje bezpečnějších baterií s vyšší kapacitou a dlouhodobějším výkonem.

Pojďme se nejdříve na tuto problematiku podívat z pohledu současné legislativy, dále z pohledu risk managementu a v neposlední řadě i z pohledu pojistného krytí.

 

S elektromobilitou se setkáváme již běžně (elektrovozidla, kola, koloběžky atd). Stejně tak se běžně setkáváme s nabíjením těchto dopravních prostředků pomocí různých zařízení. V rámci elektromobilů existují dnes už velice výkonné superrychlé nabíječky. Šetrnější k bateriím jsou samozřejmě nabíječky chytré s ideální nabíjecí dobou a proudem.

 

Jaké jsou tedy povinnosti při instalaci nabíjecích zařízení v objektech s různým typem využití? Samostatná kapitola jsou rodinné domy a soukromý majetek fyzických osob. V případě, že dojde k instalaci nabíječky například v běžné domácnosti a pro soukromé účely, bude nutné dodržet zejména návod od výrobce. V některých případech může výrobce nabíječky stanovit nebo doporučit provádění pravidelných elektro revizí.

 

Z hlediska zákonných požadavků na revize elektrických zařízení je daná problematika v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, což přímo předurčuje povinnost pouze do oblasti pracovněprávních vztahů. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v případě právnických osob je situace složitější a požadavky na instalaci, provádění revizí a kontrol jsou dány legislativně.

 

Na poli požární ochrany v současné době neexistuje žádná závazná technická požární norma, která by stavebníkovi, investorovi, vlastníkovi, popř. provozovateli objektu nařizovala konkrétní opatření v rámci požární bezpečnosti staveb při instalaci nabíjecích míst. Norma je sice již ve fázi tvorby, ale stále není platná.

 

Základní dokument, který definuje druhy nabíjecích zařízení, je zákon č. 311/2006 Sb. Zákon o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách).

 

Zákon o pohonných hmotách definuje pojmy jako například „elektrické vozidlo“, což je motorové vozidlo s pohonem zahrnujícím alespoň jedno neperiferní elektrické zařízení jako měnič energie s elektricky dobíjeným systémem ukládání energie, který je možno dobíjet externě. Dále definuje například „dobíjecí stanice“, což je kompaktní zařízení vybavené jedním nebo více dobíjecími body, které mají stejného vlastníka jako toto zařízení. Běžným dobíjecím bodem se rozumí dobíjecí bod, který umožňuje přenos elektřiny do elektrického vozidla s výkonem 22 kW nebo nižším a vysoce výkonným dobíjecím bodem se rozumí dobíjecí bod, který umožňuje přenos elektřiny do elektrického vozidla s výkonem vyšším než 22 kW. Provozovatelem dobíjecí stanice je podle tohoto zákona osoba, která zajišťuje provoz dobíjecí stanice pro účely dobíjení elektrických vozidel.

 

Věděli jste, že legislativa dokonce přikazuje nabíječky pro elektrická auta a přípravu na ně v případě nových staveb? V listopadu 2021 vstoupila v účinnost novela vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby (nyní vyhláška č. 266/2021 Sb). Tato novela vyhlášky v § 48b říká, že nová stavba a změna dokončené stavby, která má více než 10 parkovacích stání, vyjma stavby pro bydlení, musí být vybavena alespoň jednou dobíjecí stanicí a kabelovody pro pozdější instalaci dobíjecí stanice pro elektrická vozidla pro každé páté parkovací místo, jestliže parkoviště takové stavby je umístěno uvnitř budovy a u změny dokončené stavby se tato změna týká také parkoviště nebo elektrických rozvodů budovy, nebo s budovou fyzicky sousedí a u změny dokončené stavby se tato změna týká také parkoviště nebo elektrických rozvodů parkoviště.

 

Novela implementuje požadavky směrnice a nařízení Evropského parlamentu a Rady o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva nebo o energetické náročnosti budov.

 

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/844 o energetické náročnosti budov „Článek 8 - Technické systémy budov, elektromobilita a ukazatel připravenosti budov pro chytrá řešení“

 

V této směrnici je uvedeno, že do 1. ledna 2025 členské státy stanoví požadavky týkající se instalace minimálního počtu dobíjecích stanic do všech jiných než obytných budov s více než dvaceti parkovacími místy.

 

Jak se to ale bude řešit v případě staveb stávajících? Za tímto účelem jsou v aktuálně platném stavebním zákoně (zákon č. 283/2021 Sb. dále jen „nový stavební zákon“), běžné dobíjecí body zařazeny mezi drobné stavby (odst. 1 písm. a) bod 23 přílohy č. 1 k novému stavebnímu zákonu). Drobné stavby je možné realizovat bez posouzení stavebního úřadu, tzn. že jsou v tzv. volném režimu a není nutné jakékoliv povolení ze strany stavebního úřadu.

 

To ale neznamená, že nabíječka nemusí být nainstalována s návodem od výrobce a stejně tak i užívána. Perioda revizí vychází z platné legislativy na elektrická zařízení (pro právnické osoby). Dále je nutné zpracovat provozní řád s uvedením odpovědné osoby. Pověřená osoba by měla provádět pravidelné vizuální kontroly neporušenosti a funkčnosti nabíječky.

 

Rizika nabíjecích stanic

Nabíjecí stanice jsou tzv. elektrotechnická zařízení. Nabíjecí výkon se pohybuje od jednotek kW do stovek kW. Mezi hlavní bezpečnostní rizika lze zařadit nabíjení elektrických vozidel bez přítomnosti člověka. Nelze plně zajistit kompatibilitu mezi nabíjecí stanicí a elektromobilem.  Může docházet k aplikaci různých norem a předpisů v rámci celé EU (přeshraniční mobilita vozidel, prodej vozidel mimo hranice EU apod.).

U veřejných nabíjecích stanic se předpokládá vysoká intenzita používání. U domovních nabíjecích stanic lze očekávat, že nebudou prováděny pravidelné elektro revize. Systémy nabíjecích stanic jsou převážně používány laiky (hrozí neodborná manipulace).

Přechod na elektromobily a elektrifikace zvyšuje poptávku po elektřině. Nedostatečná síťová kapacita může vyvolávat přetížení a výpadky.

K eliminaci rizik může dojít prováděním pravidelných revizí nabíjecích stanic dle četnosti použití například podle normativního dokumentu ČSN 33 1600 ed. 2 - Revize a kontroly elektrických spotřebičů během používání, přičemž se doporučuje považovat nabíjecí stanici za „ruční nářadí“ a to především z důvodů časté manipulace s nabíjecí koncovkou (i přes to, že ČSN 33 1600 ed.2 se explicitně netýká v současném znění nabíjecích stanic). U veřejných nabíjecích stanic eliminovat použití kabelů ve vlastnictví uživatele vozidla (z důvodů nemožnosti účinné kontroly stavu těchto kabelů).

K eliminaci rizika, resp. k eliminaci možných škod dojde také tím, že nabíjecí stanice budou umisťovány co nejblíže k výjezdu z objektu, nikoliv do suterénů a co nejdále od výjezdu. Zásahová a evakuační cesta pro jednotky PO by měla být co nejkratší.  

Rizika elektromobilů

Bezpečnostní rizika u elektromobilů jsou způsobena tím, že připojení k veřejné nabíjecí stanici může být rizikové z důvodů možné nekompatibility vozidla (baterie) vs. nabíjecí stanice. Vozidlo během nabíjení představuje vyšší riziko možného vzniku požáru. Tento fakt vyplývá především z analýzy vlivu toku energie do vozidla. Naprostá většina požárů elektrických vozidel je iniciována mimo baterii. Zplodiny hoření elektrických vozidel jsou v první fázi totožné s konvenčními vozidly, ale ve druhé fázi začínají převažovat toxické výpary z baterií. Za tímto účelem se doporučují pravidelné technické kontroly (STK) se zaměřením i na stav nabíjecího systému vozidla a na stav baterie.

Efektivní způsob hašení těchto vozidel pomocí dostupných prostředků ve výbavě jednotek požární ochrany (JPO) spočívá ve standardním taktickém postupu při požáru vozidel na jiná, konvenční, paliva. Hasební zásah může být veden za použití vody jako hasiva, případně může být použito smáčedlo či pěna. V případě požáru samotné lithiové baterie je potřeba ochlazovat baterii vhodným způsobem, a to vzhledem k místu uložení baterie ve vozidle. Jako hasivo lze využít vodu, smáčedlo, pěnu nebo CO₂.

Po uhašení plamene a ochlazení baterie je zapotřebí vozidlo nadále sledovat, protože hrozí další vzplanutí a také je nutné stanovit další opatření. Jedním z opatření může být ponoření do vanového kontejneru uzpůsobeného pro hašení elektromobilů nebo například stanovení dohledu vlastníkem/provozovatelem.

Když už elektromobil hoří, tak lze očekávat vyšší finanční ztráty a náklady po požáru (dekontaminace hasebních vod apod.).

Problematika nabíjení elektrických kol a koloběžek je v současné době závažnější. Nabíjení kol, koloběžek a obdobných zařízení představuje vyšší riziko z pohledu vzniku požáru. Proč je tomu tak? V podstatě lze zjednodušeně říci, že tato kola a koloběžky nepodléhají tak přísným testům a zkouškám v oblasti bezpečnosti. Často se například setkáváme na silnicích s koloběžkami s upravenými parametry (cizí zásah). Tyto koloběžky jsou dováženy většinou z Asie především z Číny. U těchto zařízení mnohdy není jasné, zda výrobek splňuje přísné evropské normy. Mnohdy se také stává, že uživatel použije jinou nebo neadekvátní nabíječku. Baterie u osobního elektrického vozidla jsou zakryté proti vodě a testovány na vibrace (simulace běžného provozu). Toto se nedá vždy tvrdit u levnějších koloběžek nebo jízdních kol.

Vždy je důležité nenabíjet tyto dopravní prostředky s bateriemi bez dozoru a neumisťovat nabíjené baterie a nabíječky do únikových východů. V případě, že dojde k požáru v předsíni může dojít k obrovským problémům při evakuaci.  

Pojistná ochrana

A jak je tomu z pohledu pojistného krytí? V prvé řadě je nutné zmínit fakt, že v případě zřízení nabíjecího místa pro elektromobily, kde bude docházet k nabíjení, je nutné oznámit toto zvýšení rizika pojistiteli. Stejně je tomu například v případě instalace fotovoltaických panelů na střechu objektu. Dle pojistných podmínek a také podle nového občanského zákoníku (NOZ §2788, §2790 – §2795) ve všech těchto případech dochází ke zvýšení pojistného rizika. Mnohdy je také potřeba upravit rozsah pojistného krytí v souladu s pojistnými podmínkami dané pojistné smlouvy.

„Změní-li se okolnosti tak podstatně, že zvyšují pravděpodobnost vzniku pojistné události z výslovně ujednaného pojistného nebezpečí, zvýší se pojistné riziko.“

Dále je zásadní následující věta: „Pojistník nesmí bez pojistitelova souhlasu učinit nic, co zvyšuje pojistné nebezpečí…“

„Poruší-li pojistník nebo pojištěný povinnost oznámit zvýšení pojistného rizika a nastala-li po této změně pojistná událost, má pojistitel právo snížit pojistné plnění…“

Veškeré změny a instalace v rámci fotovoltaických sytému (FVE) na střechách, instalace bateriových úložišť nebo také zřízení parkovacích stání s dobíjením je nutné konzultovat ideálně se svým správcem pojistné ochrany (makléřem) a pojistitelem. Bez těchto kroků může být pojistná ochrana neúčinná (krácení pojistného plnění ze strany pojistitele). Vždy je důležité projednávat výše uvedené skutečnosti v předstihu před samotnou instalací (již ve fázi projektové přípravy).

Závěrečné shrnutí

• Evropská unie ukládá povinnost instalovat nabíjecí místa v daných objektech
• Absence legislativy v oblasti požární bezpečnosti staveb (zatím neexistují České technické normy)
• Hasební zásah na elektrovozidla je složitější a časově náročnější
• Vyšší finanční náklady na likvidaci následků (karanténa vozidla, dekontaminace hasebních vod apod.)
• Zatím není statisticky prokázáno, že elektromobily hoří více oproti konvenčním automobilům
• Lze očekávat nárůst požárů elektromobilů s rostoucím počtem těchto vozidel.

 

Zajímá Vás více informací o rizicích a strategiích týkajících se elektromobility a elektrifikace? Kontaktujte nás, rádi Vám poskytneme další podrobnosti a pomoc při správě těchto dynamických výzev.